Postřehy: Už se to blíží....

Už se to blíží. Nezvratně, ale jistě - ano, začátek nového školního roku, no a vlastně konec prázdninového "bezvládí". K mému překvapení se děvčata i do školy těší - ale ne kvůli získávání nových vědomostí a dovedností, jak hlásá každý školní vzdělávací program, ale kvůli kamarádům - což když se nad tím zamyslím, je mnohem důležitější. 

Letošní prázdniny se nesou v pohodové náladě. Tábor v Orlických horách dopadl ke spokojenosti všech zúčastněných - pravda, letos poprvé jsem ani neměla obavy o děvčata, ale o personál, aby ustál pubertální chování vybraných účastníků. I návrat a otevírání kufrů po táboře mě už nechává klidnou a v zásadě ani nešokuje. Jen nejsem schopna identifikovat, čím je to způsobeno - zda jsou děvčata již rozumná či já ve stavu patřičného nadhledu:-)

Na Šumavě nám vyšlo bezva počasí. Konečně jsme dobyly Poledník a rozhlednu na něm, jen ten výstup byl jako procházka měsíční krajinou - kůrovec a orkán Kyrill způsobili bohužel své. Kolem řeky Vydry vše stejné jako minule - bramborová polévka s houbami na Turnerově chatě stojí pořád
80 korun. A výlet ze Srní podél Vchynicko-tetovského kanálu přes Tříjezerní slať zakončený v pivovaru Modrava jsme tentokrát zvládly ve větší pohodě těch nejmenších turistek než minule. Nově jsme zařadily do programu návštěvu sklárny v Anníně, kde si děvčata vyfoukla velké skleněné ozdoby.

Pár dnů nato jsme se přesunuly na Třeboňsko do Suchdola nad Lužnicí. Letos poprvé nám přálo počasí a k ochlazení jsme hojně využívali blízké pískovny - no některé jsou oficiálně již koupalištěm, ale pískovny CEP jsou stále ještě dobývacím prostorem, takže oficiálně je zde koupání zakázané, což na množství lidí nějak nemá vliv. V naší původní sestavě se objevilo čtyřměsíční mládě, takže byl povolán otec malé slečny, abychom zvládli naše cyklovýlety a já se někde věčně neztrácela (mám na mysli v mapě a na cestách, jinam držím vcelku správný směr:-)). No... jen doufám, že v dohledné době to rozdýchá a že na něm tento týdenním pobyt nezanechá trvalé následky. Že jsou děti ve volných chvílích pořád na mobilu, to se dá řešit, ale když se Ála zasekne a nechce jet dál na kole... to je na mužského prostě dost. Začíná to zpomalením jízdy, která postupně přechází na rychlost chůze. Ála odsekává, ale ještě komunikuje. Potom už Ála nemluví a tváří se velmi uraženě. Odmítá cokoli sníst... nejen tyčinku, ale i její oblíbený hroznový cukr. To už ale nastupuje zuřící matka, která nenechá Alici na pokoji do doby, než dítě pozře cukr a musli tyčinku, abychom mohli pokračovat dále. Za chvilku začne působit cukr a Ála jede dál. Já to během pár kilometrů rozdýchám, nevracím se k tomu a hlavně se nebojím dalšího cyklovýletu. Ale jiní během plánovaní programu na další dny při vyslovení možnosti dalšího cyklovýletu povyskočí a málem dostávají šok:-)

Do konce prázdnin ještě pár dnů je a nějaký program je také naplánovaný, tak uvidíme, jaké zážitky nás čekají - tedy krom těch davů rodičů pořizujících školní výbavu či levnější jízdenku na MHD:-)