Prázdninové postřehy

Nejsilnějším zážitkem ze začátku těchto prázdnin byl asi odjezd děvčat na tábor. Po hektickém červnu, který byl ve znamení škol v přírodě, mého výletu za hranice všedních dnů či dohánění známek na poslední chvíli (ačkoli jsem i v jeden okamžik měla pocit, že je snad již 5 minut po 12), nastal toužebně očekávaný okamžik. Pravda, každá se na něj těšila trošku jinak:-)

Holky opět vyrazily na oblíbený tábor na Hamernice v Orlických horách, tentokrát s tématem "Hobit - cesta tam a zase zpátky". Osobně mě téma překvapilo, neb minulý rok byl ve znamení Harryho Pottera, tak jsem spíše očekávala nějakou klasiku staršího data - např. nějakou "verneovku". Tímto ještě jednou děkuji milé návštěvě Marcelky a Ivana, kteří pomohli s odhalením tématu; Lucka mohla odeslat svůj tip, za který obsadila v tipovací soutěži krásné druhé místo. Poslední loučení, pusa, zamávat a pomalu odjíždí autobus. A potom to přišlo! Většina rodičů si hlasitě oddechla a v ten okamžik z nás všech spadl obrovský kámen. Všichni jsme se tomu začali smát - jak upřímné a autentické! Pro někoho to bylo 14 dnů bez dětí:-)

Myslím, že to byla odměna pro všechny. Alča zdárně ukončila 4. třídu s výsledkem jako obvykle - i tentokrát samé jedničky:-) A obdobně i první ročník v ZUŠ. Smekám před ní i kvůli tomu, že hudebku chtěla ona, že si sama ke klávesám sedne a hraje. Já jí "jen" zabezpečím vše kolem, občas poznám, že to někde ujelo, ale jinak to šikulka zvládá úplně sama! Lucka bojovala také velmi statečně - pravda, hlavně až poslední dny před uzavřením klasifikace. Vcelku mě šokovalo, když jsem přišla domů a ona sama dělala úkoly a učila se. Šokovalo mě to natolik, že jsem šla zkontrolovat, zda náhodou nemá teplotu či není nějak nemocná. Nakonec se jí podařilo dobrovolným úkolem a neutuchající výdrží matikářku přesvědčit, takže na vysvědčení nakonec přistála dvojka s tím, že si "mínus" nese do sekundy. Asi motivace byla zajímavá - skládací koloběžka, s kterou bude moci jezdit ze školy. Asi chce předejít případnému vyloučení z hromadné dopravy, jak se jí to s holkami ze třídy už jednou podařilo. "Sranda" je, že Lucka si moc nepoznamenává, resp. ona ani informaci o testu či písemce nezachytí, takže většina testů a písemek přijde tak nějak neočekávaně. Ono je toho povícero. "Víš, mami, já jsem se to neučila a mám dvojku. A ti co měli druhou variantu a učili se, tak mají za tři. No řekni, má cenu se učit?" To jsou zrovna chvíle, kdy fakt nevím, jak reagovat. Většinou se už jen směju. Suma sumárum - poměr dvojek a jedniček ještě těsně vystačil na vyznamenání. Prospěch v budoucnu asi nebude růžový, ale Lucce prostředí maximálně vyhovuje - už to dávno není dítě, ale slečna:-)

Holky si tábor užily, i několik dopisů napsaly. A dokonce ten prvotní šok při otevírání kufrů z tábora již není tak katastrofický, jako před šesti lety, kdy Lucka sbalila půlku lesa a z kufru vanul
nesnesitelný pach zatuchlého prádla. Asi už obě mají rozum:-)

No a já užívala také - stihla jsem udělat marmelády z angreštu a meruněk a hlavně výlet na Slovensko. Krásné prázdniny všem přeji!